11 kapitola-Čas
ČAS JE JEV VNÍMÁNÍ INTERAKCE VZÁJEMNĚ SE PROLÍNAJÍCÍ ENERGIE V PROSTORU VESMÍRNÉHO TETRAEDRU.
Tento jev má v tomto prostoru důležitou a nezastupitelnou úlohu.
10.1. - Podíváme-li se na související jev hmotnosti (4.2.) zejména pak na Einsteinovu teorii relaivity vidíme závislost změny hmotnosti tělesa na jeho rychlosti. Pak ale hmotné těleso pohybující se rychlostí energie (světla) by měla nekonečnou hmotnost. Země by tedy byla bombardována např. neutriny o nekonečné hmotnosti.
Tomuto problému se věda šikovně vyhnula, označila neutrino za těleso s nulovou hmotností. Pak ovšem zůstala dlužna vysvětlit výsledek násobku nuly a nekonečna.
V tomto stavu by nebyly naplněny všechny aspekty rovnováhy hmoty a energie ve Vesmíru. To nakonec vyplývá i ze vzorce Einsteinovy teorie relativity. A zde nastává ona nezastupitelná úloha jevu čas. . .
POZNÁMKA: Uvědomíme-li si, že jakékoli hmotné těleso pohybující se rychlostí šířící se energie (světla) mělo nekonečnou rychlost, pak by toto těleso mělo hmotnost větší, než hmotnost Vesmíru, (neboli nekonečnou). Už tím bychom se dostali do rozporu s inženýrskými principy (kde je nekonečno prázdným pojmem - (1.2.2), ale i s řadou principů přírodních.
Např., - pokud by Vesmír měl nekonečnou hmotnost, pak i v každém jeho bodě musela být nekonečná gravitace. A částečky hmoty gravitony kvarky či neutrina - jedno jak je nazveme) pohybující se rychlostí světla, protože jsou světlo samo, by musely mít nekonečnou hmotnost. (v inženýrských discipliních nemožné)
Nelze si ani představit důsledky toho, kdyby na nás každým okamžikem dopadaly miriady částeček hmoty každá o nekonečné hmotnosti.
POZNÁMKA: Těmto problémům se některé vědecké hypotézy současné vědy vyhýbají tvrzením, že hmotné těleso (podle definic současné vědy) nemůže dosáhnout rychlosti světla. Což je pravda za předpokladu platnosti jejich současné představy o podstatě hmoty.
10.1.1. - Dříve, než Einstein odvodil svou teorii relativity (nazveme ji Fce Eins.), fyzik Lorenzo změřením rychlosti světla odvodil tzv. transformaci času (nazveme ji FCE Lor.). - Odvození Lorenzovy transformace času je popsána v řadě učebnicích fyziky, lze jí odvodit stejně jako ve 4.2.
Je zřejmé, že platností této zákonitosti by byla porušena rovnováha ve Vesmíru. Tohoto si povšiml Einstein a pochopil, že pokud tato platí, musí platit i model relativní hmotnosti, nazývaný teorie relativity. Tato je dnes přijímána z hlediska správnosti jejího odvození. Každý jí ale rozumí jinak, pokud jí vůbec rozumí.
10.1.2. V modelu Reciproční fyziky se nejedná o relativní pohyb, ale o rychlost tělesa v prostoru Vesmírného tetraedru, ve kterém se všechno dění odvíjí. Můžeme odvodit celou řadu možnosti použití.
Pro představu uvedeme případ změny hmotnosti na základě rychlosti tělesa v prostoru. Pak lze celou situaci popsat vzorcem: m = mo.FCE Einst. x FCE Lor. = mo (!),- a to při jakékoli rychlosti tělesa v prostoru.
Povšimněme si absence času v Einsteinově vzorci teorie relativity, a absence hmoty v Lorenzově transformaci času. Každá z těchto prací obshuje jen polovinu skutečných zákonitostí. Použitím poloviny vzorce můžeme pak docházet ke groteskním závěrů, jimiž se zabývá vědecko-fantastická literatura a naše věda.
10.1.3. Nebýt objevu Lorenzovy transformace času pak i v současném pohledu na Vesmír by docházelo k nevysvětlitelným přebytkům hmoty. (JAKÁKOLI rychlost tělesa podle současné vědy zvětší hmotnost tělesa.). Neuvedením skutečnosti, že Einsteinova teorie relativity je pouze částí širšího vzorce (4.2.2), můžeme dojít ke zcela bizardním závěrům, které se můžeme dočíst ve spekulatívní literatuře, častěji uváděné jako vědecké.
10.2. Z Lorenzovy transformace času vyplývá nezávislost času na existenci těles, i když tělesa jsou jedinou substancí energie ve Vesmíru schopnou jev času vnímat a hodnotit. Kde není pohyb energie, nevzniká jev času.