13. K častým námitkám
Sem vložte podnadpis

Je velmi zajímavé posuzovat těžkosti při vnímání a posuzování modelu fyziky vytvořeném na zásadách a tezích Einsteina (kap. 1). Důsledné dodržování vztahu matematických a přírodních zakonů je v současných fyzikálních hypotézách tak nezvyklé a nepochopitelné, že tyto zásady nejsou pro současný stav vědy přijatelné. V dalším si ukážeme na některé zásadní námitky k modelu "reciproční fyziky".

13.1. - Snad nejčasěji typ námitky ze všech okruhů vědy je ... "odkud se bere tato energie působící ze všech stran a všemi směry..."?? 

ODPOVĚĎ: Reciproční fyzika není sestavena na základě vědeckých postupů, ale na základě postupů inženýrských (1.1. - 1.2.). Blíže k vysvětlení: - Kdyby stavitelé a inženýři budující pyramidy, řecké a římské chrámy chtěli nejprve objasnit jak a kde se vzal materiál na stavbu, asi bychom dodnes lezli po stromech. Není úkolem inženýrských disciplin objasňovat kde a jak se vzal ten či onen materiál. Toto je úkolem disciplin vědeckých. Prostě mateiál na stavbu pyramid, chrámů (ale i materiál na stavbu Vesmíru!!!) zde je, inženýrské discipliny se musí naučit s ním zacházet, - to je jejich úkolem. Jak zacházet v přírodě s materiálem z něhož je sestaven Vesmír v případě platnosti Einsteinových tezí nám ukazují zásady Reciproční fyziky.

13.2. - Další okruh námitek je založen na pokusech o vyvrácení RECIPROČNÍ FYZIKY nějakou domněnkou. Např: s domněnkou pasivity takového modelu vystoupil nositel Nobelovy ceny za fyziku Richard Phyllips Feynmann. V časopise LEKTURES ON PHYSICES z roku 1965 uvádí: -

NÁMITKA: -Země při pohybu kolem Slunce by narazila do více částic přicházející z přední strany než ze strany zadní (běžíme-li v dešti, je déšť na vaší tváři silnější než na zadní straně hlavy). Země by se proto zastavila v důsledku tohoto odporu. Mechanizmus gravitace v takovém případě nemůže fungovat. 

 ODPOVĚĎ: - Typický příklad, kdy je snaha vyvrátit jednu hypotézu pouhou domněnkou (běžně se praktikuje ve vědě, - v inženýrských disciplinách nepřípustné!) - zde jakési pasivity ve Vesmíru. Ovšem Reciproční fyzika popisuje velmi aktivní, dynamický model Vesmíru, nepřipouštějící vznik galaxií, slunečních soustav, otáčení těles a jejich vznik nějakým pasivním způsobem. Např.: Země by se vůbec nemusela zastavit, ale vlivem aktivního prostředí by mohla uletět mimo sluneční soustavu. (Feynmann musel postupovat tak jak postupoval. Jinak by jeho Kvantová fyzika byla snadno zpochybnitelná.

13.3. Některé vědecké námitky vycházejí z neznalostí skutečností.

NÁMITKA:- Pokud by působil jakýsi vnější gravitační tlak a to stejný v každém bodě a každém směru, nastala by podle Pascalova zákona stejná situace i v kapalině. Přitahovala by se navzájem i dvě tělesa ponořená do kapaliny. Podobný jev nenastává...

ODPOVĚĎ: Je to chybná námitka. Takový jev přece nastává. Lze to dokázat jednoduchým pokusem. Vhodíme-li kámen do moře, nedojde ve vodě k jeho zastavení. Kámen klesá na mořské dno ať je v jakékoli hloubce. Je tedy zřejmé, že jsou-li dvě tělesa ponořené do kapaliny (v daném případě tělesa - Zeměkoule a kámen) vzniká mezi nimi jev gravitace.

13.4. Řada námitek naší vědy dosud vychází ze středověké představy pevného a neprostupného povrchu těles.

13.4.1.  NÁMITKA: - "Síla mezi nepravidelnými tělesy závisí na jejich natočení. Válcová družice by byla k Zemi tlačena podle toho, jak je k ní natočena. Odporuje dosavadním měřením". 

ODPOVĚĎ: Již počátkem 20. stol. bylo zjištěno, že hmotná tělesa se skládají z atomů a ty zase z nukleonů. Pouze nukleony (můžeme je považovat za koule) jsou pro "energii" neprostupné. Jakýmkoli natočením družice se tvar nukleonů, ani jejich povrch, ani jejich množství nemění. Problém gravitace zde vychází z geometrických zákonitostí. A Kouli, ať již ji jakkoli natočíme, svou plochu vzhledem k jakémukoli směru nemění.

13.4.2.  NÁMITKA: - Dvě dřevěné koule by byly k sobě tlačeny stejnou silou, jak dvě stejně veliké koule olověné, protože gravitační síla nezávisí na jejich geometrii. To odporuje všem dosavadním měřením. -

ODPOVĚĎ: Již počátkem 20. stol. bylo zjištěno, že hmotná tělesa se skládají z atomů a ty zase z nukleonů. Pouze nukleony jsou pro energii neprostupné. Olověná koule obsahuje mnohem více nukleonů než stejně veliká koule dřevěná. Pak tedy bude i větší plocha součtu shluků všech nukleonů v kouli olověné než v kouli dřevěné. Pak i musí být větší jev gravitace mezi koulemi olověnými, než mezi stejně velikými koulemi dřevěnými.

13.4.3. NÁMITKA: - Každá z těchto dvou námitek je postačující k tomu, aby takovýto gravitační zákon byl neplatný

ODPOVĚĎ: - K tomu jedině tolik: Takový argument spadá do oblasti středověké invizice. Je škoda, že naše věda používá k hodnocení středověké, již více než sto let překonané představy o podstatě hmoty. Inženýrské discipliny zase MUSÍ vycházet ze zjištěných skutečností. Otázka naprosté neprostupnosti hmotných těles pro jev gravitace spadá již do oblasti víry, tuto metodu inženýrské discipliny neznají. ( Pokud by námitky 13.4.1. až 13.4.3. byly oprávněné, pak by ani sklem nepronikalo světlo, všechno by se zastavilo o sklo, nepronikaly by jim ani žádné elektrony, žádné paprsky, žádná kosmická záření.)


13.5. Řada námitek se opírá o neprokázané a nepřirozené rozdělení energie na kinetickou a potenciální.Např:

NÁMITKA -  Dvě přitlačující se tělesa (např.: Země a Měsíc) mají určitou energii, která je součtem jejich energií kinetické a potenciální. Nekoná se žádná práce (to formálně vyplývá ze skutečnosti, že gravitační síla působící na těleso je v každém případě kolmá k dráze) - nespotřebovává se tedy žádná energie

ODPOVĚĎ:Platnost rozdělení energie na kinetickou a potenciální není prokázána žádným důkazem. Věda tak učinila, protože by v případě oběhů Měsíce, planet a pod. vznikaly (v jejich současných hypotézách) nevysvětlitelné energetické schodky. 

Je to tedy pouhá berlička mající odstranit v takovém modelu fyziky nevysvětlitelné. V Reciproční fyzice takovéto berličky není potřeba. Dostačuje jediný druh energie, více druhů energie by bylo v rozporu s přírodními a matematickými zákony (1.2., 1.4.).

13.6.Některé námitky se týkají rozporu mezi Einsteinovými tezemi a současnými vědeckými názory. Např.: 

NÁMITKA: -Při vší úctě k Einsteinovi nelze obejít skutečnost, že jeho teze jsou v rozporu s Feinmannovou a Heisenbergovou kvantovou fyzikou.... 

ODPOVĚĎ: Tady je chyba v tvrzení. Jsou v rozporu pouze s vlastní představou autorů kvantové fyziky o podstatě věcí. Kvantová fyzika obsahuje prvky, které jsou v systému Reciproční fyziky nadbytečné (1.2., 1.4.,...) čímž musí vzniknout i celá řada nadbytečných interakcí. Proto Kvantová fyzika se musí dostat do rozporu s Einsteinovými tezemi. Takových hypotéz je ve vědě možno sestavit celou řadu, - ovšem pro inženýrské discipliny jsou nepoužitelné.

13.7. - Námitky všeobecné. Zde jsou námitky nespecifikovatelné, kterých je celá řada, Např.:

13.7.1. NÁMITKA: - pro podporu současného systému hovoří Newtonovy, Keplerovy zákony ... a pod.

ODPOVĚĎ: Naopak. Vzorce těchto zákonů lze v Reciproční fyzice odvodit přímo matematicko-logickými postupy, což v modelech současné vědy nelze. Představa že správným postupem tyto vzorce odvodit nelze a nesprávným lze (5.3.) je představa chybná.

13.7.2. NÁMITKA: - Je používána chybná astrofyzikální argumentace v rozporu se současnými astrofyzikálními pozorováními ...". 

ODPOVĚĎ:  Zde je nutno námitku poopravit. Chybná astrofyzikální argumentace k hypotézám současné vědy. Což je podstatný rozdíl. Např.: energie má v systému Reciproční fyziky zcela jinou úlohu, než je jí stanoveno současnou vědou. Inženýrské discipliny neumí používat názvosloví, které jsou v nich prázným pojmem (potenciální, kinetická, černá, bílá energie a pod. - v tomto systému je jediný druh energie). Vesmír je ve skutečnosti nesmírně jednoduchý, jak to předpokládal za svého života Einstein. 

13.8. Poslední skupina námitek je (při nedostatku argumentů) odbočení do mystiky. Mnohdy je to prováděno způsobem vypadajícím jako vědecké vyjádření. Např.: - 

NÁMITKY: - Je mnoho nepoznaného ve Vesmíru, ani zdaleka nejsou prozkoumány všechny jeho kouty. - Zdaleka neznáme všechny zákonitosti přírody, může tedy být zvláštní gravitační síla, ...atd.

ODPOVĚĎ: Reciproční fyzika je kompaktibilní systém celé přírody. Jejími zásadami je možno vysvětlit všechny známé jevy ve Vesmíru. Zavedením jakéhokoli dalšího přírodního zákona či síly nebo "energie" se dostanete do problému s kompaktibilitou. Většina z onoho "nepoznaného" (jak uvádí tazatel) je pouze proto, že se současná věda zabývá neexistujícím modelem fyziky. Musí tedy být obklopena samými nepochopitelnými jevy. Kdyby se zabývala skutečným modelem fyziky  nebylo by tomu tak.

K čemu by v systému byly nějaké nové síly, energie, zákonitosti, když lze vše vysvětlit jednoduchými zásadami popsanými v kap.2 ?? Je problematické v systému Reciproční fyziky stanovit nějaké nové vysvětlení přírodních zákonitostí, pokud je vše vysvětlitelné jejími jednouchými principy. Jakékoli jiné vysvětlení v systému by se dostalo do rozporu s odst. 1.4. a 2.9. Tedy - platí-li Einsteinovy teze (1.1.), nemůže existovat žádný nový zákon či síla rozporující objektivní zákony přírody.

13.8.1. Několik námitek se týká možnosti důkazů správnosti teorie Reciproční fyziky:
Vždyť je přeci možno snadno prokázat správnost mnohých jevů, které současnými fyzikálními jevy nelze. Na př. - princip odrazu a lomu světla ....

ODPOVĚĎ: To je sice pravda. Ale naši vědci uvažují v souladu s jejich hypotézami, se soustavou SI a pod. Chtějí jevy, popisované v RECIPROČNÍ FYZICE vysvětlit v soustavě, kterou oni považují za vědecké. Ovšem příroda jaksi nevzala v úvahu, že si naši vědci představují všechno v mantinelech vlastních představ o fungování vesmíru, fyziky a jiných přírodních zákonů. 

Těmi jsou vysvětlitelné pouze neobratně. Jevy, které těmito metodami nelze vysvětlit, pro naší vědu jakoby neexistovaly. Naši vědci pozapomněli přírodě nařídit, jak se má chovat, aby ji svými vědeckými metodami mohli posuzovat a zkoumat. Ovšem neposlušná příroda se podle direktiv naších vědců takto chovat odmítá.