5 kapitola-Jev Hmotnost
Sem vložte podnadpis

HMOTNOST JE JEV VZNIKAJÍCÍ ODPOREM ENERGIE OKOLNÍHO PROSTORU NA ZMĚNU POHYBU TĚLESA V NĚM SE NACHÁZEJÍCÍHO.

V tomto systému je jakékoli těleso v prostoru vesmírného tetraedru pouhá pasivní překážka, kterou proudící energie musí procházet, nebo obcházet - závisí na hustotě tělesa. 

Na příklad - hmotné těleso Země je pro energii téměř prázdné, neklade jí žádný větší odpor. Všechny vesmírné jevy námi pozorovatelné jsou pak tímto principem vysvětlitelné.

4.1. Jev HMOTNOST je ZÁVISLÝ NA PLOŠE POVRCHU TĚLESA (ne na jeho objemu!!!),které klade šířící se energii odpor při uvedení do pohybu, nebo při změně směru pohybu. Duté těleso bude klást proudící energii stejný odpor, jako těleso plné stejného povrchu. (zde se myslí především povrch nukleonů).

Budou tedy obě tělesa vykazovat stejný odpor     (v současných fyzikálních pojednáních se mluví o hmotnosti). Dále pak vyplývá, že jev hmotnosti téhož tělesa v různých situacích či na různých místech vesmírného tetraedru musí být rozdílný (poblíž středu energetického víru, na okraji vesmírného tetraedru a pod.). 

 Reciproční fyzika nemůže v tomto tak aktivním prostoru použít představu o neměnné hodnotě hmotnosti tělesa. Dostala by se do rozporu s matematickými zákonitostmi.

4.1.1.Jev hmotnosti nepohybujícího se tělesa v prostoru vesmírného tetraedru je přímo úměrná velikosti plochy, na kterou působí šířící se energie.

4.1.2. Hmotnost tělesa je zcela závislá na jeho povrchu. Sečteme-li hmotnost dvou volných protonů a dvou volných neutronů a porovnáme-li to s hmotností atomu hélia (skládající se z dvou protonů a dvou neutronů), pak jádro atomu hélia MUSÍ MÍT NIŽŠÍ HMOTNOST, než součet volných nukleonů. 

Je to tím, že nově vznilé těleso má menší povrch než součet povrchů těchto volných čtyř nukleonů. (Současně používané fyzikální hypotézy naší vědou Einsteinovy principy zpochybňující hovoří o nevysvětlitelých hmotnostních schodcích atomových jader. 

4.2. SLOŽITĚJŠÍ je pak posuzování jevu hmotnost tělesa, vesmírným tetraedrem se pohybujícím. Protože v Reciproční fyzice se těleso pohybuje v prostoru šířící se energie (hmotné substance), MUSÍ NASTAT ZMĚNA JEVU GRAVITACE oproti stavu klidovému (viz fotogalerie).

4.2.1. Ve stavu klidu, kde rychlost "v" je nulová, akce a reakce z obou stran stejně veliká, hmotnost tělesa je nejnižší (viz fotogalerie).

4.2.2. Uvedeme-li těleso do pohybu rychlostí "v" od "B" směrem k "A" (viz obr. 3 fotogalerie), vzniknou změny v jevu hmotnosti na obrázku popsané. A to je celá podstata změny jevu hmotnost, oproti stavu klidovému. 

Reakce energie je ze strany proti pohybu tělesa vyšší, naopak reakce ve směru pohybu tělesa nižší. V reciproční fyzice, jako v inženýrském systému je nemyslitelné, aby pouhá rychlost měnila jev hmotnosti, jak to přepokládá naše věda. 

4.2.3. Pro úplnost je možno provést jednoduchou úpravu rovnice a tím i výsledného vzorce z 4.2.2. na známější tvar, za předpokladu pohybu tělesa v blízkosti středu vesmírného tetraedru. Pak můžeme považovat sílu energie působící na těleso ze všech stran, za stejně velikou. Pak můžeme vzorec zapsat v jednodušším tvaru (viz fotogalerie).

4.2.4. Postup převedení do jednotek současné fyziky a úprava je znázorněna ve fotogalerii. Výsledkem je Einsteinův vzorec teorie relativity. 

POZNÁMKA: Odvozením vztahu nazývaným dnes Lorenzovou transformací času (kap. 10) bylo již jen otázkou času, kdy bude takto vzniklá nerovnováha kompenzována přískušnou opravou. Jak první si nesouladu povšiml Einstein, který na tomto základě odvodil vyrovnávající princip - dnes nazývaný teorie relativity. Pochopil, že platí-li vzorec transformace času MUSÍ TAKÉ PLATIT vzorec teorie relativity.

4.2.5. Einsteinův vzorec teorie relativity jak uvedeno v 4.2.4.,je z hlediska reciproční fyziky pouze zvláštním případem širšího vzorce, jak vyplývá z 4.2.3., který je v systému reciproční fyziky nevýhodný. Není z něho patrno, co se při vysokých rychlostech v prostoru nejbližšího okolí tělesa děje. NELZE PŘEHLÉDNOUT, ŽE V MODELU RECIPROČNÍ FYZIKY LZE TENTO VZOREC ODVODIT JEDNODUŠE LOGICKO-MATEMATICKÝMI METODAMI.

4.2.6. Je zcela pochopitelné, že dojde ke změně tvaru tělesa vnějšími vlivy při vysokých rychlostech, dojde k jeho deformaci. (především deformací zhuštěné energie v okolí nukleonů) Pokud těleso dosáhne v prostoru vesmírného tetraedru rychlosti energie (světla), pak energie ze strany "B" těleso nedožene. 

Vznikne v tomto případě ze strany "B" NAPROSTÉ NIC (v některých fyzikálních hypotézách se hovoří o antihmotě. Systém reciproční fyziky tento pojem nezná. Hmota buďto je anebo není)

Pak soudržnost tohoto tělesa ze strany "B" přestane existovat. Těleso se rozpadne na energii, neboli na nižší skupenství hmoty. Prostor po tělese opět zaujme rovnovážný stav m.c = konst.

4.3. Jev gravitace v prostoru vesmírného tetraedru kromě výše uvedeného je ovlivňován řadou více faktorů, které budou uvedeny v následujících kapitolách. Výsledný jev je pak sumou všech těchto faktorů.