6 kapitola-jev Gravitace
Sem vložte podnadpis

GRAVITACE JE JEV VZNIKAJÍCÍ V OKOLÍ KAŽDÉHO TĚLESA ZASTÍNĚNÍM NĚKTERÉHO SMĚRU PROUDĚNÍ ENERGIE TĚLESEM SAMÝM NEBO TĚLESY V OKOLNÍM PROSTORU SE NACHÁZEJÍCÍMI.

5.1. Prostřednictvím sil vyvolávající jev gravitace můžeme lidskými smysly v řadě případů sledovat chování energie a její vlastnosti. Inženýrské metody mohou použít pouze dvě možnosti vyvolávající tento jev. Jsou to:

5.1.1 Tělesa se k sobě přitahují. Zde ale systémová analýza upozorňuje, že že tato možnost se dostává do problémů se zadanou úlohou. Zejména se zákonem o zachování energie. 

POZNÁMKA: Na příkad proton v prostoru silou své gravitace po miliardy let své existence mění směr pohybu jiných pevných těles /protonů, elektronů,.../. Za tuto dobu by proton vynaložil energii rovnající se výbuchu mnoha atomových bomb. Při rozpadu protonu však se uvolňuje nepatrné množství energie, měřitelné jen citlivými přístroji. 

Dále: Současná věda postavená na hypotéze o vzájemném přitahování těles při jevu gravitace, se dostává okamžitě do problémů s energetickými schodky. Musela tedy energii násilně rozdělit na kinetickou a potencíální, aby tak pohroma byla zažehnána. Toto inženýrské postupy nemají zapotřebí.

Se silou existující bez vynaložení energie inženýrské metody neumějí pracovat, - je zde nepoužitelná.

5.1.2. Tělesa jsou k sobě tlačena. Zde nenastávají žádné problémy a rozpory s přírodními a matematickými zákonitostmi. Je tedy takový jev inženýrskými metodami dobře sledovatelný a posuzovatelný, matematickými metodami zdůvodnitelný.

Gravitace v praxi
Gravitace v praxi

5.1.3. Všechny ostatní možnosti v různých hypotézách se vyskytující jsou v rozporu se zadáním a nejsou inženýrskými metodami použitelné. 

5.2. Ve fotogalerii na obr. 4. je znázorněn případ působení síly energie, v prostoru blízkém středu vesmírného tetraedru, na hmotné těleso, neboli těleso pro energii prostupné. 

Isaac Newton
Isaac Newton

Issac Newton gravitační vzorec odvodil měřením a vážením. Inženýrským disciplinám není znám žádný postup, podle kterého by se dal vzorec logicky odvodit z hlediska přitažlivosti těles.

  POZNÁMKA: Není tajemstvím, že spor o podstatu gravitace trvá ve vědeckých kruzích již čtvrt tisíciletí. Odmyslíme-li si různé fantastické možnosti zvláštních sil, pak jev gravitace může vzniknout POUZE DVĚMA ZPŮSOBY: 

Buď jsou tělesa k sobě tlačena (stoupenci tohoto směru se nazývají gravitonisté), anebo se k sobě vzájemně přitahují

Obě možnosti nám dávají stejný jev. Sám Issac Newton, autor gravitačního zákona, se do této diskuze odmítl zapojit slovy: "Domněnek nevymýšlím". I když v některých publikacích je tento spor zmiňován, v dalším je naší vědou jev gravitace popisován VŽDY tak, jakoby se tělesa vzájemně přitahovaly.

Johannes Kepler
Johannes Kepler

5.3. Chceme-li vyhodnotit jev gravitace přesněji, pak použijeme příklad založený na pevných tělesech pro energii neprostupných. Ve fotogalerii obr. 5 je znázorněn takový příklad. Pevná tělesa jsou zde znárorněna jako dvě plochy "PA" a "PB". Šipky znázorňují směry jednotlivých paprsků síly energie na plochy těles působící a nemající žádnou protisílu z druhé strany v rotačním kuželu a poloměru alfa. Z tohoto je pak již snadné odvodit, že velikost síly, kterou jsou tělesa k sobě TLAČENA, je přímo úměrná součtu povrchů obou těles a nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti.

Richard Feynman
Richard Feynman

POZNÁMKA: Na snadné odvození vzorce gravitačního zákona z hlediska gravitonové teorie vzájemného přitlačování těles k sobě pouhou matematicko-logickou úvahou poukazoval mmj. i nositel Nobelovy ceny za fyziku RICHARD. P. FEYNMAN v časopise LEKTURES ON PHYSICS z roku 1965 (13.2.). 

5.4. STEJNĚ LOGICKÝMI METODAMI lze odvodit i KEPLEROVY ZÁKONY a všechny další zákonitosti principu jevu gravitace.


Dodatečná poznámka k jevu gravitace:

2. února 2016 vyšel v kosmonautix článek zabývající se problémem "gravitace". (Kosmonautix.cz - Dušan Mayer, "Vstupujeme do nové éry astronomie"). Informuje, že "američtí astronomové" přesn1ým měřením zjistili, že gravitace (ve článku se uvádí "gravitační vlny") přichází z prostoru Vesmíru. A tak teprve čtvrt století po matematickém odvození tohoto principu v "Základech Reciproční fyziky", vydaných již v roce 1998, byla správnost českého objevu potvrzena přesným měřením amerických vědců.