7 Kapitola-jev Světlo
Světlo je jev vzniklý pulsací energie šířící se prostorem a frekvencemi okem vnímatelným.
6.1 Jev světlo je významným jevem umožňujícím nám zkoumat vlastnosti energie . Jedná pouze o zrakem viditelnou část možného pulzování energie (v současné fyzice se hovoří o viditelné části světelného spektra elektromagnetického vlnění).
Po staletí toto byl jediný způsob zkoumání jevů dalekého Vesmíru prostřednictvím jevu světlo. Převážná část našich znalostí je založena na tomto principu.
Až teprve ve dvacátém století použitím dalších částí spektra (radiové vlny, rentgenové záření a pod.) nám bylo umožněno získat další informace o jednotném principu stavby přírody a celého Vesmíru.
Poznámka k doplnění: Zkoumání rentgenových paprsků přicházejících z Vesmíru např.: potvrdilo zhušťování energie v prostoru bez ohledu na přítomnost hmoty - předpoklad k jejímu vytvoření na základě Einsteinova vzorce m = e.c2 . Dochází k povrzení toho, co bylo odvozeno inženýrskými logicko-matematickými metodami již ve 20. století.
6.1.1. Můžeme NEPŘÍMO sledovat v dalekém Vesmíru jevy jako gravitace, hmotnost, a pozorovat řadu dalších vesmírných jevů z podstaty a vlastností energie vyplývajících. (O těchto jevech pojednávají ostatní kapitoly Reciproční fyziky.).
6.1.2. - Můžeme ale PŘÍMO sledovat chování a zákonitosti energie, protože světlo samo je šířící se pulzující energií, jejíž pulzování (frekvence) základní vlastnosti nemění. Celá kapitola 6. se zabývá tímto jevem.
POZNÁMKA: V současných fyzikálních hypotézách není jednotný názor na podstatu světla. Někdy se projevuje jako elektromagnetické vlnění, někdy projevuje vlastnosti typické pro hmotu. Což je z hlediska "důsledného oddělení hmoty od energie, jak vidíme u řady hypotéz → pro inženýrské metody nepřijatelné. Od Huygensovy vlnové teorie, přes Newtonovu teorii emanační, elektromagnetickou teorii až po kvantovou teorii, atd.
Avšak ani jedna nevysvětluje uspokojivě všechny vznikající a existující jevy. Navíc, → systémová analyza odhaluje řadu rozporů s objektivními přírodními jevy a zákonitostmi. Reciproční fyzika založená na platnosti Einsteinových tezí neumí použít současné vědecké hypotézy o podstatě světla. Vždy po několika krocích se dostává do rozporu se zadáním úlohy, neboli do rozporu s objektivními přírodními zákony.
Díky svým vlatnostem nám jev světlo umožňuje zkoumat a pochopit řadu zákonitostía funkcí energie, aniž bychom pozorovali vznik nějaké síly. A také po tisíce let nám umožňuje zkoumat řadu zákonitostí přírody, které by nám jinak zůstaly skryty.
6.2. - na obr. 6 je znázorněn příklad vzniku jevu světlo. Nepulzující energie prochází zdrojem pulzování (např. žárovkou). Pulzující atomy (molekuly) vlákna žárovky předávají energii tou procházející, svou pulzaci. Dále se energie šíří již jako pulzující. Stejným způsobem vznikají i všechny frekvence pulzování okem neviditelné, zjistitelné pouze přístroji.
6.2.1. Narazí-li pulzující energie na hmotné těleso nepropouštějící pulzaci (např. sítnice oka), pak jí rozkmitá. Oko jednak zaznamená vjem světla, jednak se pulzy energie a sítnice navzájem vyrovnají.
Hlavou dále již pokračuje jako nepulzující frekvencí okem viditelnou, PŘI ZACHOVÁNÍ SMĚRU SVÉHO ŠÍŘENÍ.
6.2.2. - Pulzy energie se kromě dopadu na předmět mohou vynulovat i jinak. Známý je způsob výroba tmy ze dvou zářících světel. Princip je možno popsat takto: - Jestliže ze dvou stejně vzdálených zdrojů vpustíme do temné komory dva paprsky o stejné vlnové délce na bílou plochu, pak intenzita světla se zdvojnásobí. Posuneme-li jeden zdroj blíže k bílé ploše o vzdálenost (viz. obr.6 fotogalerie), pak výsledkem je tma. Jednotlivé pulzy se vzájemně doplní na nepulzující paprsek energie, který již neprodukuje "jev světlo". Dále viz. //6.3. //
6.3. ENERGIE SE ŠÍŘÍ ZE VŠECH STRAN A VŠEMI SMĚRY.
O tom se můžeme přesvědčit právě prostřednictvím jevu světlo. Na noční obloze vidíme světlo šířící se k nám ze všech stran. Rovněž světlo z žárovky se šíří všemi směry.
6.4. - ENERGIE SE MŮŽE POHYBOVAT NEJRŮZNĚJŠÍMI RYCHLOSTMI.
Bylo zjištěno měřením, že světlo (pulzující energie) se pohybuje v závislosti na prostředí nejrůznějšími rychlostmi. Např: vakuem, vzduchem či sklem, pro nejjednodušší představu. To nakonec i formálně vyplývá z Einsteinova vzorce E=mc² ve tvaru uvedeného ve fotogalerii č. 3, řádka 7.1.c. Platí zde pro energii ve formě jevu světlo stejný princip jako pro šíření zvuku, t.zv. DOPLERŮV EFEKT.
6.5. - OKOLO TĚLES (HMOTNÝCH I PEVNÝCH) DOCHÁZÍ KE ZHUŠŤOVÁNÍ ENERGIE.
O této skutečnosti se můžeme přesvědčit opět prostřednictvím jevu světlo, tedy pouhým zrakem.
6.5.1. Podíváme-li se do skeněného hranolu, uvidíme dvě odrazové plošky odrážících světlo. Pokud tyto plošky stiskneme prsty (nejlépe navlhčenými),v místě dotyku odraz nenastává. Oddálíme-li opět prsty, odraz se obnoví (nedošlo zde tedy k promáčknutí skla. Tím by došlo k deformaci buď odrazu, nebo lomu jevu světla. Uvedený pokus je nejjednodušším pokusem, jak je možno se na vlastní oči přesvědčit o zhuštěné energii kolem těles, dokonce jí i zkoumat dotykem prstů.
6.5.2. - Jak je uvedeno (2.2.) - v případě změny rychlosti energie, se tato zhušťuje podle vzorce mc = konst. Je známo, že světlo se pohybuje sklem nižší rychlostí než ve vakuu, stejné tak je tomu ve vzduchu či vodě.
Z toho vyplývá, že rychlost šíření energie je rozdílná podle hustoty prostředí. Podle 2.1. je energie pouze skupenstvím hmoty (resp. hmota skupenstvím energie), musí se tedy před průnikem hmotným tělesem sama zhušťovat. I když sklo má jen nepatrně větší hustotu než vakuum, dochází před průnikem sklem k VIDITELNÉMU ZHUŠTĚNÍ energie (6.5.1.).
Jelikož je možno vrstvičku snadno promáčknout (odstranit, zmenšit) prsty, je zřejmé, že není součástí skla. Zrakem pak tuto vrstvičku vnímáme jako lesk či odraz světla. Tam, kde není vrstvička zhuštěné energie, odraz nebo lesk světla nenastává. Mocnost vrstvičky je závislý od struktury tělesa a její vzdálenosti od vrstviček energie těles sousedních.
6.5.3. Tam, kde není vrstvička zhuštěné energie ničím omezena, je kolem tělesa kompaktní, lesk či odraz světla je stejnoměrný. Jiný případ musí nastat, dojde-li místy k jejímu omezení či oslabení. Pak nastávají nepravidelné odrazy a lomy jevu světlo. nejlépe lze tyto jevy pozorovat u filmových diapozitivů vložených mezi sklíčka. Zkroucení filmu v místě dotyku se skleněnou deskou vytváří nerovnoměrné rozložení hustoty vrstvičky energie. Vznikají různé odrazy a lomy jevu světlo, které se již po staletí nazývají NEWTONOVY KROUŽKY.
Poznámka: Názory na vznik Newtonových kroužků se v současných hypotézách liší. V některých publikacích se hovoří o neobjasněnosti tohoto jevu, někde se tvrdí, že je způsoben přítomností vzduchu. Pro inženýrské pojetí je toto vysvětlení nepřijatelné, Newtonovy kroužky vznikají i ve vakuu.
6.5.4. - Vrstvička zhuštěné energie na povrchu těles je základní příčinou jevu, zvaného lom světla. V galerii č. 5, obr 7a i 7b jsou patrny důsledky tohoto jevu. Samotný jev lom světla má několik příčin, celkový jev je pak jejich souhrnem. Především je to průchodnost určitých frekvencí pulsů hmotným tělesem (v případě skla, vody a jiných materiálů se pak jedná o frekvence lidským okem vnímatelných).
Za druhé - jak je uvedeno v 3.3.2. dochází v prostoru k zakřivování směru pohybu jednotlivých paprsků energie. Příčinou jejich ohybu v blízkosti okolo velkých těles, je zředění energie z jejich strany (hovoří se o zakřivování Vesmíru, zakřivování v okolí velkých a hmotných těles apod.)
V případě jevu lom světla je zakřivování směru opačné (od tělesa), pulzující energie je naopak zhuštěnou vrstvičkou (6.5.1.) odchylována od tělesa. Velikost výchylky je je závislá na velikosti a síle této vrstvičky. Tatro vrstvička nejen že působí odpudivě pro šířící se paprsek světla, ale navíc je rozkmitána stejnou frekvencí.
6.5.5. - Na okraji hmotných těles dochází ke zpomalení rychosti energie (tedy i ke zpomalení rychlosti jevu světlo), což má za následek vzniku vrstvičky zhuštěné energie". Energie dál prostupuje tělesem nižší rychlostí než vakuem. Při opuštění tělesa je energie touto vrstvičkou urychlena na původní rychlost. Je-li energie rozkmitána (jev světlo), pak rozkmitá i vrstvišku zhuštěné energie na okraji tělesa. Podobně jako u sítnice oka se pulsy vyruší, energie se tělesem dál šíří jako nepulzující. Způsobíme-li neexistenci vrstvičky zhuštěné energie na rozhraní obou hustot, odraz světla nenastává.
6.5.6. - Na obr 7a. (fotogalerie č. 5) je znázorněna situace, která se popisuje jako lom světla. Paprsek se na kraji skleněné desky dostává do vrstvičky zhuštněné energie, rozkmitá ji svou frekvencí. Frekvence barvy červené je rozdílná od barvy fialové. To má za následek jiného směru obou barev. Při opouštění skleněné vrstvičky dochází opět ve směru působení paprsku energie k jejímu urychlení. Vlivem pulsující vrstvičky dochází opět k narovnání směru, obě barvy pokračují dále rovnoběžně. Na obr 7.b. obě lomové vrstvičky zhuštěné energie nejsou rovnoběžné, rozptyl berev se zvětšuje, vytváří se viditelné spektrum barev.
6.5.7. - Na obr 7a. je rovněž znázorněn odraz světla. Paprsek pulsující energie (světlo) se na okraji desky dostává do zhuštěné energie. Je-li průhledná, pak poměrná část rozkmitané vrstvičky rozkmitá paprsek ... , druhá poměrná část pak rozkmitá paprsek ...., který právě skleněnou desku opouští. V případě neprůhlednosti desky (např. zrcadlo) jsou rozkmitány obě fáze paprsku. Pak nastává úplný odraz světla. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že úhel dopadu se rovná úhlu "odrazu".
6.5.8. Kombinací různých plošek a směrů vzniklých krystalizací průhledné desky můžeme pak dostat různé efekty, jako je třeba dvojí lom v samotném tlělese např. dvojlomný vápenec.
6.6. - PRŮHLEDNOST TĚLES.
Závisí na jejich povrchu a vnitřní struktuře.
6.6.1. - LESKLÁ TĚLESA jsou taková tělesa, jejichž nerovnosti jsou nižší, než je viditelná výška vrstvičky zhuštěné energie na jejím povrchu. Veškerý lesk je pouhý odraz světla od vrstvičky zhuštěné energie.
Naproti tomu MATNOST je vlastností tělesa, jehož nerovnosti převyšují vrstvičku zhuštěné energie, která neumožňuje odraz světla, tím způsobuje rozptyl světla a tím i jeho matnost. Ovšem matnými tělesy můžou procházet různé kmitočty energie (paprsky "X", radiové vlny apod.), které zrakem nemůžeme sledovat.
6.6.2. NEPRŮHLEDNÁ TĚLESA mají tu vlastnost především vnitřní strukturou tělesa, která neumožňuje průchod pulzující energii, po případě energii s frekvenci lidským okem neviditelnou.
6.7. Podíváme-li se do skleněné desky nebo hranolu uvidíme, že výše uvedený ideální stav nenastává. Vidíme úniky světla nejrůznějšími cestami, i když v nepatrné míře. Zapřičiňují to nerovnosti ve struktuře tělesa, ohyby směru energie v okolí atomů apod.
6.8. ROZKLAD SVĚTLA. Závisí na kombinaci ohybu a odrazu světla, závisí na síle vrstvičky zhuštěné energie (u diamantu je silnější než u povrchu vody).
Kombinací těchto faktorů vzniká jev rozklad světla (fotogalerie obr. 7a.). Čím je vrstvička silnější, tím je i ohyb paprsku větší, zvětšuje se efekt lomu světla.
6.9. - JAK VYPLÝVÁ Z VÝŠE UVEDENÉHO, LZE VŠECHNY JEVY VYTVÁŘEJÍCÍ SVĚTLO VYSVĚTLIT VZÁJEMNÝMI REAKCEMI ENERGIE (HMOTY) NEJRŮZNĚJŠÍHO SKUPENSTVÍ A ZHUŠTĚNÍ. NIC JINÉHO TAM NENÍ!!!