1 kapitola-Jak můžeme zkoumat?

1.1. VĚDECKÉ POSTUPY ZKOUMÁNÍ: Měly by být prováděny na základě zjištěných skutečností. Tam kde tyto schází, nejsou často dále hledány. Jsou nahrazovány domněnkami, vědeckými hypotézami a teoriemi. Tímto zásadním postupem odlišným od inženýrských metod, je tvorba domněnek, hypotéz a teorií, zásadou domělé nejjednodušší cesty.  

Zde v podstatě platí: - Nelze-li z několika domněnek prokázat tu správnou, pak za správnou domněnku je považována ta, jevící se jako nejjednodušší, Ta pak platí do okamžiku prokázání její nesprávnosti. Zde se může projevit tendence takovým hypotézám či teoriím přizpůsobovat okolní jevy. 

Takový postup lze považovat za určitý druh náboženství. Vyvrátit či zpochybnit takto vytvořenou hypotézu není možné, jak nám ukazují zkušenosti posledních staletí (zejména období středověku) a můžeme říci bez obav i tisíciletí. Na rozdíl od inženýrských:

    A tady je možno zdůvodnit vznik systému Reciproční fyziky.

1.2. POSTUPY VÝSTAVBY použitím metod "SYSTÉMOVÉHO INŽENÝRSTVÍ":   Jestliže je možné postavit fyziku na předpokladu "zpochybnění Einsteinových tezí" (tak, jak je to provedeno současnou vědeckou fyzikou), je možno naopak sestavit fyzikální systém v souladu s těmito tezemi, což je v zásadě princip inženýrské práce. 

MODEL RECIPROČNÍ FYZIKY byl sestavován přímo metodami používanými systémovým inženýrstvím (tedy ne metodami u nás považovanými za vědecké), za použití ověřených přírodních zákonů a zákonitostí. Platí zde zásada,  nelze překročit fakta kvůli určité domněnce (resp. hypotéze nepodložené žádnými důkazy). Takové musí být zkoumány metodami systémové analýzy posuzující a hodnotící rozpory s jinými objektivními, přírodními či matematickými zákonitostmi. 

Všude tam, kde není dosaženo jednoznačného výsledku, musí být zjišťováno, která hypotéza není v rozporu s hledaným modelem. Systémové inženýrství vychází z předpokladu naprostého souladu veškerých interakcí mezi jednotlivými prvky, subsystémy či celými systémy). 

Není tak možné, aby dvě hypotézy se dostaly do rozporu, jak to vidíme v některých vědeckých fyzikálních modelech (jako zákon o zachování energie s hypotézou kvantové fyziky).

1.2.1 V inženýrských metodách nelze vyřadit některou hypotetickou možnost vzniku některého přírodního jevu, aniž je řádně prozkoumána a posouzena. V podstatě je nutno provést důslednou systémovou analýzu interakcí mezi jednotlivými prvky a subsystémy celého systému (1.2.3.).

Na příklad: - "Rudý posun světelného spektra" vzdálených těles může vzniknout DVĚMA způsoby (3.4.),Tedy i jev gravitace může vzniknout DVĚMA reálnými způsoby (5.1.)- přitlačováním či přitahováním, -jeden způsob nelze zde preferovat bez DŮKAZU SPRÁVNOSTI. Podobně je tomu u magnetizmu, elektřiny a jiných jevů.

1.2.2. Inženýrské discipliny neumí pracovat s nekonečnem.

Nekonečno nelze zapracovat do matematických vzorců používaných inženýrskými disciplinami. Žádný součet (násobek, mocnina atd.) jakkoli velikých čísel nedávají nekonečno. 

Stejně tak nekonečno nelze sčítat (půlit, násobit atd.) - v inženýrských disciplinách to nedává smysl. Kromě toho hypotéza o nekonečnosti Vesmíru nebyla doložena jediným důkazem. 

Navíc - MATEMATIKA, - i když nebývá považována za přírodní disciplinu, podléhá stejným pravidlům systémového inženýrství, jako discipliny přírodní. Lze tedy sestavit řadu matematických systémů (což není předmětem tohoto pojednání), to i systémů plně vyhovujících Einsteinovým tezím.

1.2.3. PO SYSTÉMOVÉ ANALÝZE MUSÍ NÁSLEDOVAT SYSTÉMOVÁ SYNTÉZA. Neboli za každým krokem prozkoumání prvku musí následovat krok - pokus o začlenění do systému. Pokud začlenění není možné, je chyba buď v analyzovaném prvku, nebo v systému. Pak je nutno krok (iteraci, iterační postup) opakovat v jiné kvalitě. 

Nestačí totiž odhalit nedostatky ve vzájemných interakcích pospojovaných prvků, ale je nutno provést SPOJENÍ VŠECH PRVKŮ DO KOMPAKTIBILNÍHO SYSTÉMU (tedy bez nedostatků v interakcích mezi nimi). Nelze předpokládat, že systém o tak obrovském počtu prvků by měl více než jedno řešení.

dále 1.3.