Čas

Čas je vnímání interakce vzájemně se prolínající energie v prostoru vesmírného tetraedru. 

Tento jev hraje v tomto prostoru důležitou a nezastupitelnou roli. 

Podíváme-li se na související jev hmotnosti, zejména na Einsteinovu teorii relativity, vidíme závislost změny hmotnosti tělesa na jeho rychlosti. Podle této teorie by hmotné těleso, které se pohybuje rychlostí světla, mělo nekonečnou hmotnost. To by znamenalo, že by například Země byla bombardována částicemi, jako jsou neutriny, s nekonečnou hmotností.

Věda se tomuto problému šikovně vyhnula tím, že neutrino označila za částici s nulovou hmotností. Tím však zůstává nevyřešen otázka, jaký je výsledek násobku nuly a nekonečna.

Tento stav by narušoval rovnováhu mezi hmotou a energií ve Vesmíru, jak to vyplývá i ze samotného vzorce Einsteinovy teorie relativity. A právě zde vstupuje do hry nezastupitelná úloha času.

Poznámka: Pokud bychom si představili, že jakékoli hmotné těleso se pohybuje rychlostí světla, pak by toto těleso mělo hmotnost větší než hmotnost Vesmíru, tedy nekonečnou. To by vedlo k rozporu nejen s inženýrskými principy, kde je nekonečno prázdným pojmem, ale i s řadou základních přírodních zákonů.

Například pokud by Vesmír měl nekonečnou hmotnost, pak by v každém jeho bodě musela být nekonečná gravitace. Částice hmoty, jako gravitony, kvarky, či neutrina (jedno jak je nazveme), které se pohybují rychlostí světla, by pak musely mít nekonečnou hmotnost, protože by byly světlem samým. To by v inženýrských disciplínách bylo zcela nemožné.

Nelze si ani představit důsledky toho, kdyby na nás každým okamžikem dopadaly myriády částic hmoty, přičemž každá by měla nekonečnou hmotnost.

Poznámka: Některé vědecké hypotézy současné vědy se těmto problémům vyhýbají tvrzením, že hmotné těleso (podle definic současné vědy) nemůže dosáhnout rychlosti světla. To je pravda za předpokladu, že platí jejich současná představa o podstatě hmoty.

Předtím, než Albert Einstein odvodil svou teorii relativity (nazveme ji FCE Einst. ), fyzik Hendrik Lorentz změřením rychlosti světla odvodil takzvanou Lorentzovu transformaci času (nazveme ji FCE Lor. ). 

Odvození Lorentzovy transformace času je popsáno v řadě učebnic fyziky a lze ji odvodit stejně jako v kapitole o hmotnosti, kde jsme psali o posuzování hmotnosti tělesa, které se pohybuje ve vesmírném tetraedru. 

Je jasné, že pokud by platila určitá zákonitost, která by porušovala rovnováhu ve Vesmíru, mělo by to vážné důsledky. 

Albert Einstein si tohoto problému všiml a zjistil, že pokud by tato zákonitost platila, měla by být v platnosti i teorie relativity, která by popisovala, jak se mění hmotnost tělesa v závislosti na jeho rychlosti. Tato teorie je dnes obecně přijímaná jako správná, i když ji lidé různě chápou a někteří ji mohou i těžko pochopit.  

V rámci Reciproční fyziky se ale nesoustředíme na relativní pohyb. Místo toho se zaměřujeme na rychlost tělesa v prostoru, který nazýváme Vesmírný tetraedr, kde se všechno dění odehrává. Tento přístup nám umožňuje pochopit různé aspekty a možnosti, jak se tato rychlost a prostor mohou vzájemně ovlivňovat. 

Pro představu si vezměme případ, kdy se mění hmotnost tělesa v závislosti na jeho rychlosti v prostoru. Tento jev lze popsat vzorcem:

m = mo.FCE Einst. x FCE Lor. = mo 

Kde m je hmotnost tělesa při určité rychlosti, mo je hmotnost tělesa v klidu, FCE Einst. označuje teorie relativity od Alberta Einsteina, a FCE Lor. se vztahuje na Lorentzovu transformaci. Tento vzorec ukazuje, že při jakékoli rychlosti tělesa v prostoru platí hmotnost mo​, tedy hmotnost v klidu.

Všimněme si, že v Einsteinově vzorci teorie relativity není zahrnut čas a v Lorentzově transformaci času není zahrnuta hmota. Každá z těchto teorií obsahuje pouze část skutečných zákonitostí. Použití pouze části vzorce může vést k nesprávným a často groteskním závěrům, které se objevují v oblasti vědecké fantastiky a v některých vědeckých teoriích. 

Nebýt objevu Lorentzovy transformace času, docházelo by i v současném pohledu na Vesmír k nevysvětlitelným přebytkům hmoty, protože jakákoli rychlost tělesa podle současné vědy zvětšuje jeho hmotnost. Neuvedením skutečnosti, že Einsteinova teorie relativity je pouze částí širšího vzorce z kapitoly hmotnost, můžeme dojít k bizarním závěrům, které se objevují ve spekulativní literatuře, která se často mylně vydává za vědeckou. 

  Rekapitulace zmiňovaného vzorce z kapitoly hmotnost:

Změny v jevu hmotnosti při pohybu

Když uvedeme těleso do pohybu rychlostí "v" od bodu "B" směrem k bodu "A", dojde ke změnám v jevu hmotnosti, které jsou na obrázku popsány. Podstatou této změny je rozdíl v reakci energie na těleso v různých směrech pohybu.

Reakce energie z proti směru pohybu je vyšší, zatímco reakce ve směru pohybu je nižší. V Reciproční fyzice, která funguje jako inženýrský systém, je nemyslitelné, aby samotná rychlost měnila jev hmotnosti tak, jak to předpokládá současná věda.

Z Lorentzovy transformace času vyplývá, že čas je nezávislý na existenci těles. Tělesa jsou však jedinou substancí energie ve Vesmíru, která je schopná vnímat a hodnotit jev času. Kde není pohyb energie, nevzniká jev času.