Jak můžeme zkoumat?

Věda vs. technologické metody: Přístup k hypotézám 

Vědecké metody by měly být založeny na faktech, která máme k dispozici. Když tato fakta chybí, často se místo nich používají domněnky, hypotézy a teorie. Tento způsob, který se liší od technologických metod, spočívá v tom, že se snažíme najít nejjednodušší možné vysvětlení.

Obecně platí: Pokud nemůžeme z několika domněnek vybrat tu správnou, považujeme za nejlepší tu, která se zdá být nejjednodušší. Tato domněnka platí, dokud ji nedokážeme vyvrátit. Může se ale stát, že se budou okolní jevy přizpůsobovat této domněnce, aby ji podpořily.

Takový přístup se může chovat jako náboženství. Může být velmi obtížné nebo dokonce nemožné vyvrátit takto vytvořenou hypotézu, což se ukázalo například v průběhu středověku. To platí i pro mnoho jiných historických období.

Na rozdíl od toho, inženýrské metody umožňují lépe zdůvodnit vznik různých systémů, jako je například Reciproční fyzika.

Postupy výstavby pomocí systémových metod:

Pokud je možné postavit fyziku na základě zpochybnění Einsteinových teorií, jak to dělá současná vědecká fyzika, pak je možné i vytvořit fyzikální systém, který se s těmito teoriemi shoduje. To je základní princip inženýrské práce.

Model Reciproční fyziky byl vytvořen metodami systémových metod, které se liší od běžných vědeckých metod. Při jeho tvorbě byly použity ověřené přírodní zákony a pravidla. Důležité je, že fakta nesmí být obětována kvůli nějaké domněnce nebo hypotéze, která nemá důkazy. Tyto hypotézy musí být zkoumány metodami systémové analýzy, které hodnotí jejich shodu s ostatními objektivními, přírodními nebo matematickými zákony.

Tam, kde není jasný výsledek, je třeba zjistit, která hypotéza je v souladu s hledaným modelem. Systémové metody vychází z předpokladu, že všechny interakce mezi jednotlivými prvky, subsystémy nebo celými systémy musí být zcela harmonické.

Není tedy možné, aby se dvě hypotézy dostaly do konfliktu, jak tomu někdy je ve vědeckých fyzikálních modelech (například zákon o zachování energie a hypotéza kvantové fyziky).

V inženýrských metodách nelze jednoduše vyřadit žádnou hypotetickou možnost vysvětlení přírodního jevu, pokud není důkladně prozkoumána a zhodnocena. Je třeba provést podrobnou systémovou analýzu interakcí mezi jednotlivými prvky a subsystémy celého systému. 

Příklad:

"Rudý posun světelného spektra" vzdálených těles může mít dvě možné příčiny. Podobně i jev gravitace může vzniknout dvěma reálnými způsoby, buď přitlačováním, nebo přitahováním. Není možné preferovat jeden způsob bez důkazu správnosti. Stejný přístup platí i pro magnetismus, elektřinu a další jevy.

Technologické obory a nekonečno

Technické obory se nedokážou vypořádat s nekonečnem. Nekonečno nelze zahrnout do matematických vzorců používaných v inženýrství. Žádný součet, násobek nebo mocnina jakýchkoli čísel nedává nekonečno.

Stejně tak s nekonečnem nelze manipulovat jako s běžnými čísly – nelze ho sčítat, dělit nebo násobit v tradičním smyslu. Kromě toho hypotéza o nekonečnosti Vesmíru nebyla dosud podložena žádným důkazem.

Matematika, i když není považována za přírodní vědu, podléhá stejným pravidlům systémových metod, jako přírodní obory. Je tedy možné vytvářet matematické systémy, které plně vyhovují Einsteinovým teoriím (což však není cílem tohoto textu).

Systémová syntéza

Po systémové analýze musí následovat systémová syntéza. To znamená, že po každém kroku analýzy prvku je nutné pokusit se začlenit tento prvek do celkového systému. Pokud začlenění není možné, může být problém buď v analyzovaném prvku, nebo v celém systému. V takovém případě je třeba krok (iteraci) opakovat v nové kvalitě.

Nestačí jen odhalit nedostatky v interakcích mezi prvky, ale je také nutné spojit všechny prvky do kompaktního systému bez nedostatků v jejich vzájemných interakcích. Nelze předpokládat, že systém s obrovským počtem prvků má více než jedno správné řešení.