MOTO: Etruskové věřili, že mraky se srazí proto, aby vznikl blesk. Naproti tomu staří Římané tvrdili, že blesk vznikl proto, protože se srazily mraky.

Věda a vědecké myšlení mají své limity, které jsou formovány různými faktory. Vědecké zkoumání je ovlivněno nejen přísnými pravidly a metodami, ale také zažitými pověrami a kulturními přesvědčeními.

Například je obtížné si představit, že fyzik, který je zároveň silně věřícím islamistou, uzná objev nebo zjištění, které je v rozporu s učením islámu. To samé platí i pro věřící jiných přesvědčení. V takovém případě musí takový učenec volit mezi objektivním vědeckým myšlením a svou vírou.

Systém, který má být kompatibilní se všemi svými subsystémy, čelí problémům, pokud se pokouší začlenit pověry nebo mýty. Není realistické očekávat, že vědec, který se považuje za šarlatána nebo je silně ovlivněn nějakou pověrou, bude schopen přijmout takový systém. Naopak, systém, který je přizpůsoben jakékoli pověře či mýtu, nebude schopen být kompatibilní se svými subsystémy a nebude tudíž efektivní v oblasti vědeckého zkoumání. 

Omezení schopností a znalostí "vědců"

Když se podíváme na často uváděné námitky, zjistíme, že mnohé z nich byly vyvráceny jako nesprávné již v předminulém století. Tedy vědci, kteří pracují s takto zastaralými nebo nepřesnými znalostmi, nemohou správně posoudit platnost nebo chyby v současných teoriích, pracích nebo hypotézách. Je tedy obtížné očekávat, že by odborníci s nedostatečnými nebo zastaralými znalostmi byli schopni objektivně posoudit nové teorie nebo objevy.

Omezení potřebami režimu

Politické režimy často ovlivňují vědecký pokrok tím, že potlačují určitá zjištění nebo je cenzurují. V minulosti například byla Einsteinova teorie relativity v některých režimech neuznávána. V našem případě byla jakákoli zmínka o této teorii cenzurována a odstraněna z knih. Československá akademie věd se na této cenzuře také podílela. Tímto způsobem režimy brzdí uznání a rozvoj nových vědeckých poznatků a teorií.

Omezení jiná

Existují i jiné faktory, které mohou omezit šíření nových objevů a zjištění. Především mocenské organizace nebo vlivní jednotlivci mohou zasáhnout, aby nové objevy nebyly zveřejněny. Tato snaha často vyplývá z obavy, že by odhalení nových poznatků mohlo zpochybnit dlouho uznávané teorie a vyžadovalo by přehodnocení stávajícího vědeckého poznání.

Představme si například významného učitele na vysoké škole, jehož akademická reputace je založena na současných hypotézách a skriptech. Kdyby se ukázalo, že tyto hypotézy jsou chybná, mohl by se ocitnout v situaci, kdy by musel přehodnotit celý svůj přístup a možná i zahodit část své práce. Takový učitel může využít svého vlivu k tomu, aby zamezil zveřejnění informací, které by jeho práci mohly zpochybnit. Tento problém je běžný v akademickém prostředí a přispívá k udržování status quo, i když nové objevy by mohly přinést pokrok v oboru. 

Omezení financováním a osobními záští

Existují také různé vlivy spojené s financováním vědeckých časopisů a publikací. Například redakce časopisů může čelit tlaku, aby pod pohrůžkou zastavení dotace odmítla publikaci určitých prací či článků. Tato rozhodnutí mohou být učiněna pod různými záminkami, ať už jde o obsah, kvalitu nebo jiné důvody.

Někdy může být důvodem i osobní zášť vůči autorovi. Pokud redakce nebo recenzenti mají negativní postoj k pisateli, může to ovlivnit rozhodnutí o publikaci.

Rozhodující slovo v přijetí či odmítnutí prací má často Akademie věd nebo jiné obdobné instituce, což může mít za následek, že i geniální objevy mohou zůstat neuznány nebo nepovšimnuty, dokud nejsou objeveny a uznány v zahraničí. Mnoho významných objevů se tak dostává na světlo světa až díky zahraničnímu vědeckému prostředí.

Společnost i věda musí dospět k tomu, aby byla otevřená novým poznatkům. Pokrok v myšlení vědy může být pomalý. Stejně jako staří Římané přešli od názoru, že blesk vzniká srážkou mraků, k pochopení, že mraky se srazí proto, aby vznikl blesk, i současná věda se postupně vyvíjí. Naše věda je schopná přecházet od hypotézy stabilního vesmíru k hypotéze "Velkého třesku", přestože tato hypotéza může porušovat objektivní přírodní zákony.

Bohužel, současný stav vědeckého myšlení ukazuje, že cesta k nové, pokrokovější hypotéze je stále velmi vzdálená. To se odráží i v hodnocení úrovně české vědy, která je na mezinárodní úrovni hodnocena až na 43. místě.

Autor Reciproční fyziky - Vladimír Vašek.