3 kapitola-Základní princip

ZÁKLADNÍ PRINCIP:

JEDINÝ ZÁKLADNÍ PRVEK A JEDINÁ PŘÍČINA VŠECH JEVŮ V PŘÍRODĚ, JE "ENERGIE".

Vlastnosti této energie, při splnění zadaných podmínek, jsou rozdílné představám energie současné vědy. Znamená to,že stejně jako ve vědě tak i zde jsou vlastnosti této energie pouze stanoveny. 
A to tak, aby jednotný systém byl možno sestavit. Nejsou tedy prokázány stejně, jako její podstata uváděná současnými vědeckými hypotézami. Je tedy současnou vědou  přijímán neprokázaný názor, který vytvoření jednotného systému, resp. jeho modelu  neumožňuje. Pro metody systémového inženýrství nepřijatelné.

2.1. ENERGIE JE HMOTNÁ SUBSTANCE ŠÍŔÍCÍ SE ZE VŠECH STRAN A VŠEMI SMĚRY (prolíná se tedy prostorem navzájem).. 

Tento princip není v přírodě nic neobvyklého, ba naopak. I v učebnicích pro základní školy je uváděn pincip prolínání plynů a kapalin. Nejznámější je ovšem jev zvuk, který se rovněž může šířit ze všech stran a všemi směry. Je zde pouze rozdíl v rychlosti. Energie ve vakuu se prolíná podstatně vyšší rychlostí, než ve vzduchu nebo ve vodě či sklu. Tato rychlost se označuje jako rychlost světla. 

POZNÁMKA:  Tvrzení, že v prostoru oproštěného od částeček veškeré hmoty (vakuum) vůbec nic není je rovněž neprokázaná doměnka. Dnešní věda označuje světlo za elektromagnetické vlnění (aspoň podle jedné domněnky). Inženýrské postupy s tímto mohou pracovat jen pokud ví, co se to vlastně elektromagneticky vlní. Vlnění naprostého nic je v inženýrských disciplinách nepoužitelné.

2.2. SOUČIN HUSTOTY ENERGIE m A JEJÍ RYCHLOSTI c JE KONSTANTNÍ.

Tento vzorec (m.c = konst.) je jedním z NEJZÁKLADNĚJŠÍCH vztahů ve Vesmíru, bez něhož by celý model Reciproční fyziky nebylo možné vůbec sestavit. 

Vyplývá z něho závislost hustoty hmotné substance energie a rychlosti jejího rozpínání (viz. 3.3.5.). 

Šíření energie je možno považovat za světlo o jakékoli frekvenci vlnění. Tento vztah umožňuje posuzovat ve Vesmíru jevy statické (pohyb rovnoměrný, jevy hmotnosti, magnetizmu, čas a pod. kap. 4., 8., 10.). 
Naproti tomu pokud se tento vztah nerovná v příslušném místě Vesmíru, pak inženýrským disciplinám umožňuje zkoumat jevy dynamické (pohyb zrychlený, gravitace, elektřina a pod. - kap.5.,9.). 

POZNÁMKA:  Tvrzení, že v prostoru oproštěného od částeček veškeré hmoty (vakuum) vůbec nic není je pouze neprokázaná doměnka. Dnešní věda označuje světlo za elektromagnetické vlnění (aspoň podle jedné domněnky). Inženýrské postupy s tímto mohou pracovat jen pokud ví, co se to vlastně "elektromagneticky vlní". Vlnění "naprostého nic" je v inženýrských disciplinách nepoužitelné.

2.4. Prostor, ve kterém se nalézáme, obsahuje hmotu, energii, rychlost, vzdálenost a čas, neboli prvky nutné k existujícímu koloběhu hmoty, jehož nepatrný časový úsek je nám umožněno přírodou sledovat. I když je nedostatek poznatků, můžeme již inženýrskými metodami aspoň v hrubých rysech odvodit počátek i konec koloběhu ve Vesmíru, neumožňuje ale odvodit jeho smysl. 

2.5. - SÍLA je pouhý jev, - energie se projevuje pouze TLAKEM!! 

Charakter zadání Reciproční fyziky umožňuje uvažovat o síle vznikající pouze působením energie. Inženýrské principy neznají sílu existující mimo energii, v žádné konstrukci, stavbě či vynálezu se použití takovéto síly neobjevuje, ani se s ní nepočítá. Je celá řada důkazů vzniku síly působením energie.

NEEXISTUJE JEDINÝ DŮKAZ SÍLY VZNIKLÉ BEZ PŮSOBENÍ ENERGIE. Síly působící v přírodě nám tak poskytují řadu informací o energii, můžeme ji proto metodami systémového inženýrství zkoumat. . dále 2.7.
2.6. MŮŽEME ROZEZNAT U ENERGIE v podstatě TROJÍ SKUPENSTVÍ. jsou to:

2.6.1.PEVNÉ,- nalézáme jako nukleony (proton a elektron) - mající svůj rozměr, a zdroje energie (v současné fyzice nazývané "černá díra" a "bílá díra") své rozměry měnící. Tyto objekty dosahují maximální nejvyšší hustoty, jaká je vůbec možná, jsou proto pro šířící se energii neprostupná. (Což nakonec vyplývá ze zákona o zachování a neprostupnosti hmoty). Dále PEVNÁ TÉLESA (kap.7).

2.6.2. HMOTNÉ - v podstatě se jedná o hmotu vytvořenou z atomů, zhuštěnou energií je obklopující. Z této se skládá Země,a celý náš okolní svět, ve kterém se pohybujeme. Tato substance vzniká ve vírech energie, kde nevzniká takový tlak nutný k vytvoření substance pevné, avšak pouze substance hmotné.

Všude tam, kde se nachází nukleony (pevná tělesa) vznikají a existují HMOTNÁ TĚLESA pro energii prostupná, i když ve vyšší hustotě pro energii nižší rychlostí - dále HMOTNÁ TĚLESA (kap. 7).

2.6.3.PLYNNÉ - substance vzniklá rozpadem jak pevných tak i hmotných těles. Vyskytuje se všude kolem nás, ale je i náplní tzv. vakua a nositelem jevu světlo (viz kap.6). Nabývá všech možných hustot až do hustoty pevného těles - dále pak ENERGIE (kap. 3).

2.6.4.- Tyto tři substance energie mají stejnou fyzikální povahu, ať ji nazýváme energií nebo hmotou. Veškerá příroda jsou postaveny na těchto několika vlastnostech energie popsaných v této kapitole. 

V přírodě, tedy i ve Vesmíru se opakují na nejrůznějších úrovních: Na úrovni nukleonů - (viz 2.6.1. - 2.6.3) - neboli koloběh hmoty v přírodě na úrovni nukleárních reakcí. Na úrovni atomů - to jsou chemické a biologické koloběhy, (viz kap. 10) na úrovni chemické reakce. -(Na úrovni molekul - to je např. koloběh vody v přírodě, - na úrovni gravitace).

2.7. ENERGIE ŠÍŘÍCÍ SE PROSTOREM JE JEDINOU AKTIVNÍ SLOŽKOU VESMÍRU, vytvářející veškeré jevy materielního světa nás obklopující (gravitace, elektřina, světlo, chemické vazby, život,...). Jsou výsledkem funkce a vzájemného působení výše uvedených jednoduchých principů. NIC DALŠÍHO VE VESMÍRU, TEDY ANI V CELÉ PŔÍRODĚ NEEXISTUJE!! (kap. 3).

2.8. ENERGIE MÁ (nejméně) JEŠTĚ JEDNU VLASTNOST. Podle ní vznikají dva druhy stabilních nukleonů - proton a elektron. Možností, proč tomu tak je, je zatím celá řada (tvar gravitonů, kvarků či neutrin ...), rozhodnout se pro některou z nich by byla čirá spekulace. Věda tímto směrem výzkum bohužel neprovádí.

2.9. OBJEKTIVNÍ ZÁKON (v systému Reciproční fyziky) JE PLNĚ KOMPAKTIBILNÍ S OSTATNÍMI ZÁKONITOSTMI SYSTÉMU.

To znamená, že nemůže být nikde v rozporu s ostatními zákony systému, ani nemůže být v systému nadbytečný. (Např.: - hypotéza kvantové fyziky je v rozporu nejen s principy Einsteinových tezí, ale i s zákonitostmi Reciproční fyziky - viz.13.8.). 

Na základě takových principů je pak možno logicko-matematickými metodami odvodit veškeré dění v přírodě a Vesmíru. Každý přírodní jev je možno odvodit z ostatních přírodních jevů, je s nimi kompaktibilní.