9 Kapitola-Magnetismus
Sem vložte podnadpis

MAGNETIZMUS JE JEV VZNIKAJÍCÍ USMĚRNĚNÍM TOKU ENERGIE ZA PŘEDPOKLADU ROVNOVÁŽNÉHO STAVU S ENERGETICKÝM OKOLÍM: 

8.1. Základem jevu je usměrněný tok energie, za předpokladu platnosti vzorce m.c=konst. (viz. 2.2.). Nedochází k žádné změně energetických podmínek, dochází pouze ke změně směru toku části energie tělesem procházejícím. Jsou dvě základní možnosti vzniku tohoto jevu:

8.1.1. PEVNÝ MAGNET

Jednak je to statický vznik usměrnění energie, vznikající ve feromagnetických materiálech. Na obr 9. je znázorněn model takového usměrňovače. Zmagnetizováním rotačního (!!!) feromagnetického materiálu dochází k vychýlení hladin elektronů jedním směrem (můžeme atomy pro jednoduchost považovat za ploché disky v jednom směru vychýlené - viz. obr.9a). 

Musíme uvažovat, že každé těleso je v prostoru vesmírného tetraedru proudící energii pasivní překážkou. Tak je tomu i v případě magnetu. Ale nepatrná část proudící energie je postavenými disky atomů usměrňována jedním směrem. Vzniká tak jev magnetizmus

Na obr. 9b. je znázorněn příklad působení energie v blízkosti dvou magnetů obrácených k sobě souhlasnými póly (termín ze současných hypotéz).

8.1.2. ELEKTROMAGNET 

(název dle současných fyzikálních hypotéz): Jiný způsob vytvoření jevu magnetizmus. Vlivem aktivní složky(tzv. elektřiny - viz kap. 9.) je kolem vodiče vytvářen prostor, který tok energie usměrňuje. I tam platí m.c.= konst. (ne ve vodiči !! - kap. 9). Takový jev je ve fyzice nazýván "

8.2. Princip usměrňování "energie" není jen vlastností feromagnetických materiálů. Každý materiál pokud nemá tvar dokonalé koule má tuto vlastnost. (Různé případy paramagnetik a diamagnetik není třeba v tomto pojednání pobírat. Jsou z výše uvedeného odvoditelné). I když se v mnoha případech člověku zdá síla magnetizmu velká, je to pouze nepatrný zlomek "energie" který je usměrněn.

POZNÁMKA: Názory na podstatu magnetizmu se v různých vědeckých odborných pojednáních liší. Od představ jakýchsi elementárních částic mající jednu polovinu kladnou a druhou zápornou až po jakousi sílu, kterou magnet vlastní. Byla ve vědě dokonce zcela vážně snaha elementární částice rozdělit na kladnou a zápornou polovinu (AV SSSR).

Představa, že magnetická síla je produktem tělesa je pro inženýrské discipliny nepřijatelná. Již po několika krocích systémové analyzy se dostáváme do rozporu s objektivními přírodními zákonitostmi, především se zákonem o zachování energie.

NAPŘÍKLAD: Magnet svou silou může oddalovat druhý magnet (a tím překonávat gravitaci) po celou dobu svého trvání, což může znamenat i miliardy let. 

Za tu dobu by vynaložil sílu, k jejíž existenci by bylo potřeba energie rovnající se výbuchu mnoha vodíkových bomb. 

A takovou energii magnet nemůže vlastnit. A síla bez vynaložení energie je v inženýrských disciplinách neznámá, nemyslitelná.